Název

Vandr Drahanská vrchovina 2017

Popis

Tento vandr by se nechal pojmenovat i vandrem na Hubu. Byl to spontální nápad, udělat vandr, kdy se Anča vrátila z práce ze zahraničí. K tomu nás dělí více jak 200 km vzdálenost, tak Drahanská vrchovina se stala naší Demarkační čárou. I by se tento vandr nechal pojmenovat Trampské Moravské Teritorium, protože v této oblasti se nachází spousty trampských osad. Samotný začátek byl zajímavý. V pátek v 8 ráno jsem vyjížděl vlakem směr Brno, které je rozkopané a taky jsem na to doplatil na Královém Poli, kde jsem se měl dostat do Židenic a žádný vlak tam v tu dobu nejel. I Anča měla problém a prostoje na dráze. Když už jsem se dostal, tak na nádraží chaos, že jsme se dostali do špatného vlaku a vysadil nás až v České Třebové. Štíplístek úplně na pohodu odvětil, tohle se tu teď děje pořád. Z Třebové jsme se pak dostávali na zpět. Jako správní trampové jsme to zmákli bez příplatku. Vystoupili jsme konečně v Blansku s 2 hodinovým zpožděním. Sedli jsme ke Golemovi, kde jsme dali oběd a dali hlavy dohromady. Takže jsme přejeli do Vilémovic a odsud započal náš vandr. U nohou jsme měli chundelatou lišku Yogi, která opravdu uměla rozesmát a mě dostala tím, jak je flegmatická. První zastávka byla na propasti Macocha, kde jsme dali po pivku šli se podívat na průrvu a kráčeli směr Ostrov. Ještě jsme podívali na patro níž. Na to jaké pekelné počasí bylo, tak vítr který zde vál, byl příhodný. Došli jsme do Ostrova, kde jsme dali pauzu u rybníka s koupáním. Bylo to osvěžující. Yogi nám ukázala, že z ní nikdy kapr nebude. Naše poslední zastávka dne byla na Holštějně v Podhradí, kdy jsme si dali výborný speciální pivko a k tomu večeři, kde jsme ochutnali domácí sýry, především Nivu. Opravdu jsme si moc pochutnali. Přišli i trempové z Holštejně z T.O. Rudý orel. Spaní mělo být v blízkosti potlachoviště na chajdě, ale chajda byla obsazená, tak jsme sešli na potlachoviště a zde u ohýnku popili vínko a o půlnoci došlo na spaní. Ranní probuzení bylo nějakým místňákem. Spíš si myslím, že to byl zdejší majitel, který nechtěl otravovat v noci, tak si nás šel zkontrolovat ráno. Uvařili jsme ranní snídani a čaj a vadli se na stezku, obešli jsme jeskyně Holštejna s Hradem plus legendární Hladomornu. Odtud jsme vyšli směr Sloup. Po cestě jsme potkali kyblíkáře, co maluje značky. Aničce jsem říkal, že bych mu s chutí ty kýble napálil na hlavu, protože to značení je kolikrát opravdu zoufalé. Atmosféra vandru byla opravdu skvělá. Jak jsme se cca 2,5 roku neviděli, tak jsme si opravdu s Aničkou měli o čem povídat a srandy bylo dost, protože davala jednu perlu za druhou. Po nekonečné cestě do Sloupu, kde jsme polkli pivko s polévkou jsme se vydali do údolí Luhy. Zde jsme narazili na Svatbu. Ale ženich s nevěstou nikde. Tak jsem Aničce řekl:"Tak do toho praštíme ne?" Svatebčani už zde horlivě se starostou Sloupu čekali. Pokračovali jsme dál. Říčka Luha, byla naprosto suchá a bez vody. Na zdejších loukách je mnoho kempů. My se zatavili u kempu T.O. Trilobit. Kde jsme se dali do řeči s párem trempů, kteří zde dnes nocují a čekají na trempy z Holštejna. Rozloučili jsme se s nima. Poradili nám zkratku a vyrazili tak. Zde jsme putovali asi 4 km neznačenou trasou. Cesta začínala být úmorná, přeci jen jsme měli v tomhle vedru víc jak 18km. Došli jsme na koupaliště v Suchým. Zde jsme si dali koupání a občerstvení. Regenerace sil nám řekla, že se dál už nehneme. Měl jsem v plánu dojít až na Barborku na kemp T.O. Šedý vlci. Ale tich 7 km jsme si už nedali. Za to jsme se dali do bašty tady a pak jsme ještě zašli na něco sladkého z ledovou kávou a to bylo, jak modré z nebe. Naprosto výborné. Koupili jsme si vínko a šli zakempit do lesa na vrch Přibytá. Při svíčkách a petrolejce jsme popíjeli a kecali opět do půlnoci. Byl to opět krásný den za námi. V neděli jsme vstávali v 7 ráno, dali snídani a zdejší kioskář nám dal pivko na cestu. Došli jsme jsme pomalu do Boskovic. Cesta nám celkem utíkala, byla hezky pozkopečku. Hůmor nás neopouštěl, ale únava byla znát. Vlak jsme stihli jen tak tak. Bohužel na loučení bylo jen zlomek času. Rozloučili jsme se ve Skalici nad Svitavou. Opravdu člověk může říct, že jsem za víkendem zamáčkl slzu. Na Královi poli jsem pak ještě potkal v nádražce šerifa T.O.Trilobit, tak jsme prohodili pár slov a doma mi pak kamarádka z T.O. Toulavá srdce sdělila, že byla na té svatbě na které jsme se taky mihli. Takže opravdu i víkend plný shledání. Dlouho budu vzpomínat

Nastavení