Název

Po stopách Honzy Vyčítala

Popis

Nemohl jsem použít jiný název pro tento článek, je to jediná pro mě známá osobnost, která propagovala řeku Želivku.Jeho písnička pojednává o horním toku této řeky. O tom píši v druhé polovině článku, ale nejdřív si prohlídneme dolní tok o kterém zpívá naše osada Skaláci. Želivka byla vždy řekou milovníků táborových ohňů, nocí plných hvězd pod širou oblohou, milovníků dálek a upřímného přátelství - řekou trampů. Trampský sen na řece Želivce vyhasnul s napuštěním megalomanského díla vodní nádrže Švihov v roce 1975. V dnešní době nových technologií by to nemělo takový dopad na okolí jako je tomu dnes. Pražští trampové jsem jezdili z Braníka do Dolních Kralovic a trampové z jiných stran si nejčastěji vybírali okolí Sedlické přehrady a Vojslavického mostu. Ve 13. století se řeka Želivka jmenovala Sázava. Samotná řeka by mohla vyprávět o osudech tisíců lidí, i přírodě roztroušených po městech a vesničkách, které prožívali společný osud s touto řekou. Dnes již neexistují. Veškerá voda posloužila Praze a přilehlím obcím. Pokud na řeku vyrazíme, tak můžeme začít v Kojčicích, kde narazíte na hospůdku u Plhů. Pojmenovanou po osobě z filmu Marečku podejte mi pero. Zde se vydáme po červené na říčku Hejlovku a u soutoku s Jankovským potokem, tak vzniká řeka Želivka. Jankovský potok patří do NPP ve které žije kriticky ohrožený druh perlorodky říční. Na tomto potoku se nechá dojít k Mazánkově srubu, kde se ještě dnes dělají potlachy. Pomalu se tak dostavíme k Sedlické vodní nádrži. Kde její vybudování začalo s rokem 1921. Jedná se o dílo Ing. Josefa Řeřicha a Ing. Františka Fissmanna. Celkem se jedná o čtyři díla. Hráz z lomového žulového zdiva, tlačnou štolou, hydrocentrálu na levém břehu Želivky a vyrovnávácí nádrž Vřesník. Na přehradě můžete vidět malý domeček. Zde vede potrubí do hydroelektrárny. Důvodem budování přehrady bylo kvůli širšímu využití elektrického proudu a především Humpoleckému suknu, kde pracovalo přes 3000 zaměstnanců. Přes Kordovsko se dostaneme k Valše, kde je jez a Rokosův mlýn. Zde je hojně rozšířená chatová oblast. Přejdeme přes Valchy. Jelikož zde soukenictví mělo 500-ti letou tradici, tak sem se jezdilo se suknem. Za první světové války dostalo město Humpolec přesdívku Český Manchester odívalo tehdy celou Rakousko-Uherskou armádu. Skauti z Humpolce zde dělají letní tábory. Dostaneme se k Hydroelektrárně kde je trampovna u Pihávka. Neustále se zde pořádají akce všeho druhu.I do hydroelektrárny se nechá dostat. Ale je lepší dát předem vědět. Jsou zde původní veškeré stroje z dokončení stavby 1927. Tyto stroje jedou bez přestávky do dnes. Takže můžeme obdivovat kvalitní práci našich předků. Hydroelektrárnu celkem pohaní tři turbíny. Odsud je to kousek do Želiva, tak jdeme. V zimních měsících jsou na řece Želivce vidět překrásné ledopády. Dodnes je o nich málo známo a ti co je znají, tak především horolezci je používají jako ledovou stěnu. Asi kilometr od Želiva se setkáme s posledním dílem a to vyrovnávací nádrží Vřesník. Želiv městečko premonstrátů, patří k nejstarším obcím v okolí. Je zde Premonstrátní Klášter s pivovarem, Trčkův hrad. Jejich hrobka, tedy pozůstatky hrobky jsou k vidění v Herálci. Je zde památný strom a velice známa hospůdka na Koncandě. Vyhledávaná trampy a vodáky, též turisty. Míříme od Želiva po řece dál. Za zmíňku stojí v Miletíně velice známá legendární hospůdka a trampovna na Točilce. Zde stávala před rokem 1800 zemědělská usedlost rolníka Františka Točila, po něm je tato hospůdka pojmenovaná. Vystřídalo se na této usedlosti spousty majitelů. Od roku 1922 se Karlu Dvořákovi z této usedlosti povedlo udělat hostinec. V roce 1938 se hostince ujal Alois Bejček. Byl u lidí velice oblíbený muzikantsky nadaný a svému oboru dal celý život. Zemřel na place v roce 1981. Na jeho pohřeb přišlo tolik lidí, že to v okolí nikdo nepamatuje. Točilka byla cílem trampů, turistů a okolních obyvatel. Dnes tato hospůdka zkomírá. Kousek odsud je pak unikátní dílo. jedná se o dvojmostí. Zde je jeden z Hitlerových mostů. Jenž už nevyhovoval dnešním předpisům, tak nad ním vede dnes dálniční most D1. Nejvíce trampských osad příjíždělo k tomuto vojslavickému mostu. Na loukách pod ním se pořádaly potlachy. Jejich zpěv se rozhléhal do širokého okolí Od nás to byla především Modrá želva. Taktéž na těchto místech nejednou zasahovala policie. Dodnes je vidět, že louky pod Vojslavickým mostem jsou vyhledávaný místa. Pořád je zde vidět spousty vypálených míst od ohňů. O kousek dále se přibližujeme k zatopenému městysu Zahrádky u Ledče nad Sázavou. Ještě před nima je chalupa na Bělici, kde je vidět krásný totem. Jde zde zázemí prvního fanklubu Žalman a spol. Zde se pořádá krásný festival s názvem FolKaliště. Na vrcholu kopce je potom poutní místo. Husitská či Křižná studánka. Je to moc hezké místo. Dnes je krásně utajené, nevede k němu žádné značení. Zde se v létě pořádají Křesťanské festiválky. Odsud sestoupíme k řece kde jsou zatopené zahrádky. Zde je akorát vidět kostel, ve kterém jsou vzácné nástěné fresky z doby Přemyslovců, zbytek náměstí a starý turistický rozcestník. Dále poputujem k Dolním Kralovicím kde ještě o kus dál je možno projí zbytky mrtvé trati z Trhového Štěpánova do Dolních Kralovic. Já si vybral úsek u Keblova. Je zde starý kamenný most. Po cestě je ještě možnost narazit na pár pražců, co pohlcuje příroda. Zbytky z trati dnes slouží jako cesty, jiné byly zahrnuty a tak splynuly s přírodou. Dne 31. května 1975 ve 14 hodin odjel z Dolních Kralovic poslední vlak. Tím skončil jeden z nejhezčích 14 km úsek středočeských lokálek. To už se dostáváme do textů Honzy Vyčítala. U Borovska nás čeká poslední zastávka u nedokončených Hitlerových mostů. Nazývám je tak, protože tyto mosty u Borovska a Vojslavic byly budovány v letech 1938 - 1941. K jejich dokončování došlo až po válce. U Borovska jsou celkem dva mosty. Jeden menší a druhý nedostavěný. Chybí mu opravdu kousek. Po těchto mostech měla vést dálnice, ale po válce se z těchto plánů ustoupilo. Na tyto mosty je možnost se dostat pouze z Hulic. Od Želiva po hráz nádrže Švihov je to na vlastní pěst, protože se nacházíte v I. pásmu hygienické ochrany zdrojů vod. Dnes tu najdete neuvěřitelný klid a jako by se tu čas zastavil na milion let. I dnes stojí tento utopený trampský sen za vidění. Nádherně o těchto místech psal spisovatel, historik a kronikář František Pleva. Sám jsem použil několik informací a i obrázků z knihy Naše řeka. Nejen Honza Vyčítal zpívá o této řece. Ale i naše trampská osada Skaláci má v repertoáru píseň vlastní tvorby jménem Rád vzpomínám. Tato píseň je velice oblíbená v okolí a na osadách v blízkosti řeky Želivky. https://www.youtube.com/watch?v=EOrVQBOuo-4 Fotografie jsou veškeré z mé produkce, jedná se o dílo z několika let.

Nastavení