Název

Road Trip USA 4.den Crater Lake 2016

Popis

Vstávám v 6:30 a brácha ještě spí. Umývám nádobí a jdu rozdělat oheň. Je ještě žhavý po večeru, tak na roštu dělám párky. Oproti včerejšku je tu opravdu zima. Po ránu jen 7°C. Možná to dělá výškový rozdíl. Dnes spíme ve výšce 600 m n. m. a včera to bylo jen 250 m n. m. Možná i to, že jsme severněji a nedaleko Crater Laku, který má až 2400 m n. m. Každopádně nám zmizel chleba beze stopy. Odjíždíme v 8 ráno. Z kempu Joseph Steward je to jen 45 mil na Crater Lake. Zastavujeme u typický starý čerpací stanice. Starý stojan a obchůdek, kde najdu pomalu všechno, jak jsem psal v našem třetím dni. Jsem před bránou národního parku a zde stojí taková malá buňka. V Redwoodu jsme tímto neprojeli. Zde se platí vstupné. Tomuhle jsme se již pak nikde nevyhnuli. Zde se platí vstupné do parku 10$ za osobu nebo 20$ za auto na týden. Ale ceny byli jak kde. Ještě je možnost si koupit roční vlezný America the Beautiful – Annual Pass, tedy Annual Pass který vyjde na 80$ a je vždy spolu s ním u téhle buňky vždy předkládat i cestovní pas. O aktuálnosti ceny pasu můžete na webových stránkách National Park Service www.nps.gov/planyourvisit/passes.htm Zde Martin zakoupil roční pass. Vjíždíme tedy do Národního parku, který leží vysoko v pohoří Cascade Range. Zastavujeme u návštěvnického centra, kde nakupujeme suvenýry a je zde malá pošta, tak nakupujeme i poštovní známky do Evropy. Poštovní známky se nechají koupit pouze na poště za 1,15$a nebo potom na místech označený poštou – Post Office, ale zde můžete čekat příplatek. Nás na takovémhle místě vyšli na 1,30$. Každopádně je lepší se ptát a třeba se usměje štěstí. Jedeme dál a stoupáme do výšky 2164 m n. m. do Rim Village. Ta se nachází na jihozápadním okraji kaldery. Vesnička je tak hlavní oblastí pro turistické služby. Rim Village vznikala v letech 1927 – 1932 a to tím, že se vytvořili první silnice sem a stavěli se budovy v rustikálním stylu, které jsou zde do dnes. Zima zde trvá 8 měsíců v roce a v průměru zde napadne 13,5 metru sněhu. Přičemž přístup do vesnice je celoroční. Impozantní stavbou je Crater Lake Lodge, která leží na východním konci Rim Village, kde jsme nechávali auto a opravdu stojí za prohlídku! Jedná se o první postavenou budovu v letech 1909 – 1915 následně rozšířenou v roce 1922. V 90. letech minulého století došlo k rekonstrukci a dodnes má tak nádech z 20. let minulého století. Před 400 000 lety, kdy opakované erupce a vyvěrající láva se hromadila a dala vzniknout hoře Mazama 3658 m n.m. Crater Lake vzniknul před 7700 lety, kdy hora Mazama vybouchla a vytvořila tak kráter. S následkem dalších let, kdy byla komora po magmatu vyprázdněná, tak pod tíhou vody, prachu a plynů se kaldera propadla do dnešní podoby. Kaldera byla po tisíciletí naplňována dešťovou vodou a dala tak vzniknout jezeru. Během plnění vodou vznikal i ostrov Wizard, který vyčnívá nad hladinu jezera. Nejedná se o vyhaslou sopku, tak se jednoho dne může stát, že se hora probudí k životu. Faktem je, že voda v jezeře nezamrzá. Jelikož kráter nemá žádný přítok, tak vodu čerpá ze z odtávajícího sněhu a dešťů. Průměrná hloubka jezera 350 metrů a v nejhlubším místě dosahuje 594 metrů, což z něj činí nejhlubší jezero na území USA. Potom 2. Nejhlubší jezero v severní americe a 9. Nejhlubší jezero na světě. Již v roce 1853 bylo jezero nalezeno třemi zlatokopy a pojmenováno Deep Blue Lake, ale díky vysoké nadmořské výšce byl tento nález zapomenut. Až v roce 1885 jej poprvé navštívil William Gladstone Steel přezdívaný Otec Crater Lake. Který se zasloužil o jedinečnosti jezera a prosazováním jeho ochrany, což se mu povedlo, kdy v roce 1902 president T. Roosevelt podepsal a tím prohlásil Crater Lake šestým národním parkem v USA. Vycházíme z parkoviště na Garfield Peak 2455 m n. m. Už odsud je parádní výhled na jezero a ostrov Wizard. Cesta je dlouhá necelé 3km, ale s převýšením přes 300 metrů je to středně náročná cesta, která trvá přes hodinu. Stoupáme po kaldeře a máme tak jezero neustále po levé straně. A na pravé straně mám výhled na pohoří Cascade Range. Též vidím úplně dolů odkud jsme přijeli a musím říct, že jsme opravdu vysoko. Poprvé se shledáváme s čipmánkama. Jsou to opravdu roztomilé veverky, ale koušou. I když máme počasí parádní, tak v téhle výšce se nedá říct, že by bylo úplně teplo. Dostáváme se tak nahoru a zde je opravdu parádní výhled na celý Crater Lake a vychutnat si jeho délku 9,7km a šíři 8km s rozlohou 53km2. Zde jsme se setkali se dvouma němcema. Což se ukázalo, jako normální jev. S asiatama jsou nečastějším národem, které jsme potkávali. Při sestupu jsem se potkal s jednou američankou a ani jeden z nás nevěděl, jak se vyhneme na cestě a dělali jsme tak stejné pohyby a ona rozesmátým hlasem jestli si nezatancujeme. Jejich optimismus a hůmor se mi líbí, ale o americkém lidu napíšu v 9. dni naší cesty. Dolů jsem sešel za 45 minut. Odsud přejíždíme na druhou vyhlídku The Watchman. Která je naproti ostrovu Wizard. Přijíždíme na parkoviště ve výšce 2300 m n. m. a jdeme na horu The Watchman 2442 m n. m. Délka trasy nahoru je necelých 1,5km. Obchází se kopec ze zadu, takže tu krásu opravdu člověk může spatřit až na poslední chvíli a to na samém vrcholu kde trasa končí vedle historické požární rozhledně postavené v roce 1932. Stoupání je zde stejně strmé jako na Garfield Peaku. Odsud mi přijde pohled na jezero snad ještě lepší než z Garfield Peaku. Jezero jak na dlani a uprostřed mám najednou Wizard Island. Výhoda Crater Laku je, že není ještě tak známý veřejnosti, tak zde nepotkáte tolik turistů, jako na jiných vyhlášených místech. Odsud odjíždíme na sever. Poprvé poznávám, jak vypadá skutečný silniční klín. Což je, že vidím před rovnou silnici a nevidím na její konec. Jedeme krajem plného lesa. Je to neuvěřitelné. Vidím i pozůstatek lávy po vybuchlé sopce. Hodně se zamýšlím nad krajinou, kterou projíždím. Nad americkým lesním hospodářstvím. To co tu vidím u nás není. Jako by to tu bylo všechno vedený formou pralesa a samoobnovy. Protože to co vidím, jsou popadané stromy, staré několik desetiletí a není vidět, žádná snaha o tom, tyto padlé stromy těžit. A je tohle vidět na nepředstavitelné ploše lesa. Stejně tak vidím, jak zde trpí na požáry. Cestou vidím neskutečné množství zhořelého lesa. U nás by toto bylo označováno za národní katastrofu, ale tady to berou asi jako normální proces. O to víc mě překvapuje, jak je požár pro les prospěšný. Obnova je až neuvěřitelná. Sice nevím, jak rychlá, ale opravdu neuvěřitelná. Mezi stojícími ohořelými pahýly je najednou hustý mladý les. Nikdy jsem si nevšiml, že by zde trpěli na kůrovce. To kolikrát vede k myšlenkám, jak ochránit naše chráněné území. V USA vypadá, že i požáry jsou pro lesy prospěšné. Teď už se dostáváme k přehradě Detroit Lake. Zde je vidět, jak jsou léta suchá. Protože přehrada není plná a jsou vidět pařezy poražených stromů, když se přehrada stavila v roce 1953. Opravdu je vidět velký úbytek vody. Voda z Detroit Laku slouží pro hlavní město Salem a též jako zavlažovací v okolí. Proto je úbytek vody, tak markantní. Zde u přehrady se nachází stejnojmenný kemp, kde náš dnešní den končí. Kemp je plný, protože američanům začíná víkend.

Nastavení