Název

Road Trip USA 6.den Olympic Hoh Rain Forest, Hurriccane Ridge 2016

Popis

Do šestého dne jsem se probudil v 6:30 uprostřed deštných lesů v kempu Cottonwood. Ještě s bráchou říkáme, že nám ani nepřijde, jako bychom byli v USA, ale jen na vandru. Začíná svítat. Oheň ze včera ještě žhne. Tak jsem ho rozfoukal a přidal čerstvý mech a klacíky. I dnes bude čínská polévka. Beru foťák a dělám fotky. Vycházející slunce dělá nádhernou atmosféru v deštném lese. Veškerý mechy na stromech září až zlátnou. Začínáme balit, ještě brácha nadepisuje pohledy a vyrážíme kolem 8. hodiny. Projíždíme lesem a scenérie které si budu dlouho pamatovat. Jako bych byl ve filmu S. Spielbergra a to Jurském parku. Opravdu les dokáže zavést do různých fantasií. Zdejší deštné lesy patří k nejdeštivější oblasti celého světa. Respektive se jedná o nejdeštivější místo v USA. Roční úhrn srážek čítá 12 - 14 stop což je kolem 4 metrů. Jedeme k řece Hoh. Kde se nachází Hoh Rainforest. Jsme na místě kde sídlí indiánské osady, které se nazývají Hohové. Toto území vytvořil ledovec před tisíci lety. Vyrážíme populární stezkou Cesta mechů Hall of Mosses. Zde opravdu můžeme vnímat neobyčejný ekosystém lesa. Jsou zde stromy které dorůstají výšky 95 metrů a průměrem 7 metrů. První s čím se shledávám jsou stromy nesmírně obalené mechem, který ze stromů visí dolů. Nejdominantnější se nachází na lávce přes říčku Hoh. Kde mech visí metr dolů. Potom se cesta line nahoru podél mohutných stromů. Kolem jsou další stromy plné mechu. Pro některé by to mohlo být až strašidelné. Dojdeme k první síni. Zde je rozvětvený strom a u něj si člověk může opravdu pustit fantasii na špacír. Za ním dojdeme k druhé síni. Zde je mnohem více stromů. Je to velmi impozantní. Po dalších několikastech metrech procházíme třetí síní stromů, zde jsme opravdu nejblíže. Není zde žádné hrazení a můžeme si tak prohlídnout tento skvost opravdu zblízka. Mě osobně překvapilo, jak ty mechy jsou krásně suché. Což nás překvapilo předešlý večer, kdy krásně větve tímto mechem hořely. Teď už se pomalu vracíme zpět. Celá stezka je naučná, tak člověk může sledovat, jak některé věci vznikli. Takhle naučné stezky jsou takřka v každém parku. Zde jsme viděli i strom napadený nějakou bakterií či houbou a jak úplně změní strukturu a barvu dřeva. Strom byl rudý v barvách pálených cihel. Navracíme se zpět na cestu odkud jsme přišli. U parkoviště je možnost zavítat do návštěvnického centra. Odsud jedme k město Port Angels. Než k němu přijedeme, tak přejíždíme přes malebné jezero Lake Cerscent. Oficiálně je druhé nejhlubší ve státě Washington 190 metrů, ale jeho hloubka není dodnes přesně známá (neoficiálně přes 300 metrů). Délka jezera je 19 km. Odsud je to asi 30 km do Port Angels. Odkud se místní silnící dostaneme do třetí části národního parku Olympic a to na Hurricane Ridge. Což je horská část. Je tomu 27 km jízdou po Hurricane Ridge Road v horském prostředí, než se dostaneme k chatě návštěvnického centra. Zdeší panoramatický výhled je úchvatný. Zdejší hory mi připomínalo Alpská pohoří na jejichž vrcholcích se nachází sníh. Přitom je to tak neuvěřitelné, že jen 30km odsud se nachází oceán. Někteří by mohli říct záliv. Návštěvnické centrum je zde jako veliká chata, kde si můžete odpočinout a v přízemí je velký suvenýr shop. Kde jsem se shledal s první indiánkou, která zde prodávala. Mohu za sebe říci, že rozpoznat ji od asiatky je těžké. Nečekal jsem, že by si mohli být tak podobní. Hurricane Ridge má několik turistických tras. Velice oblíbenou trasou je výstup na Hurricane Hill 1757 m. n. m. trasa dlouhá 2,6 km (jedna cesta). Přejíždíme na parkovišti k Hurricane Hill. Po cestě k němu jsme oněměli, když se před námi objevila laň. Takřka na dosah ruky. Bylo to něco úžasného. Máme opravdu nádherné počasí. Začátek výstupu je mírný a po levé ruce se nám naskýtají neobyčejné pohledy na pohoří Hurricane Ridge. Převýšení této cesty má 215 metrů. Cesta k vrcholu je dlážděná, takže se nechá jít opravdu na pohodičku. Po cestě znovu potkáváme laň. Úžasné opět není plachá. Jsem od ní na 2 metry možná ani to ne. Je to pro mě veliký zážitek, protože vím že u nás toto nikdy nezažiju. Od sedla pod Hurricane Hill začíná takové malé peklo. Tady to pěkně stoupá. I počasí se lehce horší. Jde sem mrak. Ale asi za 30 minut jsme nahoře. Pohled je úchvatný. Panoramatický pohled 360° a nejzajímavější je pohled do Kanady na ostrov Vancouver Island s hlavním městem Britské Kolumbie a to Victroia s cca 80 000 obyvateli. Bohužel výhled jsme tak čistý neměli, ale přesto jsem mohl Victorii vidět. Vracíme se zpět a po párstech metrech narážíme na laní skupinku i s mladýma. Opět jsme od nich na dosah ruky a v dálce jsou ještě vidět marmoti (švišť). Další skupinku laní jsme potkali ještě asi půl kilometru od parkoviště. Ten pocit z tohohle parku byl opravdu veliký. Který park se může pyšnit třemi přírodními úkazy. Jako je pobřežní část, deštné lesy a hory. Zde si návštěvník musí přijít na své. Odsud se už přesouváme do kempu. Ještě nás dnes čeká 300 km cesty. Přejíždíme přes hlavní město státu Washington a to město Olympia, které má něco málo přes 50 000 obyvatel. Městem jsme jen projížděli a nebylo nijak významné. Alespoň se tak nezdálo. Zde jsme si nakoupili potraviny do kempu a taky symbolicky pivko Rainier, podle stejnojmenné sopky pod kterou přespíme a na kterou se chystáme následující den. Kolem 19 hodiny se dostáváme k jezeru Alder Lake. Zde přespíme. Jdu pro dřevo do lesa v tom na mě začne hulákat ženská z vedlejšího camp situ. Jestli něco nepotřebuji. Otočil jsem se zády a šel do lesa. Sotva jsme donosili dřevo, tak přijela zdejší zásahovka na SUV. Brácha, který stavěl stan řekl: „Sakra ty jsou rychlý.“ A spustili, že na nás je hláška, že shromažďujeme dřevo. Naštěstí jsme ho měli za keřem a bylo už přítmí. Byli jsme ponaučeni, ale i tak se zastavili u sousedů, ti dostali vynadáno za falešné obvinění. My jsme hned pochopili, čeho jsou američani schopní. Všechny nás to vytočilo až člověk přemýšlel, jak by jí to oplatil. Nakonec jsme uvařili fazole s mletým masem. Dopili jsme Rainiery a spát jsme šli kolem půlnoci.

Nastavení