Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Udělejte si ze svých alb kalendář

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

SLEVA 30 % do 31.01.


reklama

41 fotek, prosinec 2017, 82 zobrazení, 2 komentáře
30 fotek, 25.11.2017, 28 zobrazení, 1 komentář
40 fotek, listopad 2017, 54 zobrazení, přidat komentář
31 fotek a 1 video, listopad 2017, 44 zobrazení, přidat komentář
63 fotek, říjen 2017, 57 zobrazení, přidat komentář
150 fotek a 1 video, září 2017, 21 zobrazení, přidat komentář
58 fotek, září 2017, 107 zobrazení, 3 komentáře
Toulavá srdce znám dlouhých 11 let a nikdy jsem nebyl na jejich potlachu, jako oni na našem, ale letos se to zlomilo díky poznávní osadnice Anety. Vyrážel jsem směr Moravský kras přímo z práce v pátek, protože hlásili špatné počasí a hrozně nerad stavím do mokra. Z cesty mě nejvíce dostala poslední část a to z Blanska do Sloupu, kde místo dobrý den jsem řekl pane jo! Za volantem byla vskutku pohledná šoférka Natálka. A takovou jízdu jsem ještě nezažil :-D Připadal jsem si, jako by jela s uhlím, než s lidma, ale jako bravurně. Opravdu jsem se pobavil. Ve Sloupu na mě čekala Anet jako spojka a na osadu jsem se dostal tak kolem 21:30. Zde se už hrálo. Známí kamarádi mě vítali, jak zalomením palce, tak ohnivou vodou. Opravdu jsem se příjemně bavil. Anet jsem říkal, u vás na osadě to jde rychle. Za dvě hodinky od příjezdu jsem pociťoval, že zdejší mok na mě má působení. Zakecal jsem se s osadníky i se Šerifem a zjistil jsem, že mají hodně podobné vlastnosti a během soboty jsem vůbec pozoroval, že celkově jsou Toulavá srdce podobným potlachem jako u nás. Skvělá až rodinná atmosféra. Možná to i udělalo to sychravé počasí, které panovalo celou sobotu. A to vždy ukáže kvalitu od kvantity. Že se sem dostaví kamarádi, co mají opravdu zájem o takovouhle akci. Toulavá srdce jsou ryze malířská osada a placky mají opravdu parádní. V soutěžích jsem 2x skončil kousek pod umístěním. Proběhli i dětské soutěže. Osadník Bacil neustále hlásil, že musíme víc chlastat, že to pivo vracet nehodlá :-D Na osadě se hrálo permanentně od 13 hodin a tohle hraní vydrželo do neděle s drobnýma přestávkama. Po mnoha letech jsem i viděl pěknou velkou hranici. Zapálení proběhlo po 19 hodině. Na osadě zahrála Trampská sešlost. Ale ti se po pár hodinách rozprchli, či se nikam ztratili a hráli zde ostatní kamarádi. Spát jsem šel někdy po půlnoci. Ráno mě už čekalo loučení. Sešlo se tu zde kolem 100 kamarádů a kamarádek.
31 fotek, 10.9.2017, 74 zobrazení, přidat komentář
Po 5 letech jsem vyrazil s bráchou do Krušných hor, kde WS měli 25. výročí od založení osady. Vyráželi jsme v sobotu po práci a na kemp jsme se dostali kolem 16 hodiny. Krátce na to skončili soutěže a začalo divadlo, které na WS dělají pravidelně. Přítomní se opravdu bavili. Celkem jsem se sem těšil, že po delší době uvidím kamarády ze severu, ale to se až tolik nestalo. Před 5 lety jsem tu znal třetinu lidí. Dnes jsem jich znal tak 10. Trochu mě to překvapilo. Aspoň jsem poznal, že je dost osad, co neznám. To se blížilo zapalování, kde jeden z osadníků přivolal oheň typickým australským sygnálem (telefonem) jehož jméno neznám, ale mnozí si ho vybaví z filmu Krokodýl Dundee. Po zapálení přišlo na hraní a moc se mi líbilo. To jsem si užíval muziku, ale nevím, proč to neocenili i ostatní kamarádi, kdy nás tu po 22 hodině bylo kolem 30. Každopádně kamarádi vydrželi hrát do 5 do rána. Odhadem se nás zde sešlo kolem 60 kamarádů
103 fotek, září 2017, 312 zobrazení, přidat komentář
Tak a máme tu náš výroční oheň, letos jsme měli nachystané vše s předstihem, ale i tak jsme na osadu přijeli již ve čtvrtek. Já přijel kolem 11 hodiny s kufrem plným sněhu, ale to už tu Miloš se Zdenkou a vnoučaty sekali ještě jednou trávu. Děti měli hroznou radost, že jim strejda Jack přivezl sníh v létě a taky ho část zůstala po osadním kempu. měl jsem připravenou bednu do které jsme jej dali a nechali si vychladit pracovní soudek piva. Navíc nám sníh posloužil jako lednička na potraviny a ohnivou vodu. Byl jsem překvapený, že tento sníh nám vydržel až do neděle. Ještě jsem přivezl latě a začal stavět přístřešky. Čekala se na víkend velká voda. Kolem 17 hodiny přijel Sokol, opět Miloš, Australák a Sendy. Začali jsme vycpaváním hranice a ve 20 hodin již nebylo co dělat. To se za námi přijel podívat ještě Luboš a večer jsme tak trávili v 6 lidech. Už během večera se rozpršelo a déšť tu vydržel neustále až do 21 hodiny. Během toho jsme se vrhli do osadního guláše, který jsem měl ve své režiji a poprvé jsme vyzkoušeli sudmašinu, která se opravdu osvědčila a gulášek byl o 2 hodiny dříve než když jsem ho dělal klasicky na ohni. Jako první přijel krajský šerif Artur se svou rodinou ze Svobodné stezky Tábor. Po něm přijeli kamarádi od Šolc Boys a další. V 18:30 se začínalo v hospodě ve staré škole. Já kemp opouštěl ve 20hodin a kolem 21 hodiny mi volal ještě Vasil, že je na stezce, tak jsem pro něj ještě dojel. Toho večera to nebyl poslední účastník, kolem půlnoci dojel ještě Fileš. Skaláci a Šolc Boys se střídali ve hraní s nima ostatní kamarádi, tančilo se od prvních tónů až do 2 do rána. Od kamaráda Hada z Trapper jsem dostal dárek z jeho pouti po Austrálii, kde mi sehnal klobouk z 1. světový. Za to má u mě veliké díky. Sobota se rozjíždělat pozvolna. Ráno nás tu bylo do 20 lidí a na soutěže bych hádal už kolem 50-60. I děti si zasoutěžili a měli možnost změřit síly. Pro ně bylo připraveno 5 cen. Soutěžilo se jako obvykle Šipky, Hvězdice, Střelba, Luk, ženská soutěž Kachničky a soutěž párová byla klasika a to Vajíčka. Víceboj vyhrál Sendy a za ním byl Karel a Radek. Kachničky vyhrála Ivča, dál Maruška a Jana ze Svobodné stezky. Dětskou soutěž vyhrál Luky a za ním Ondra, Róza, Jaroušek a Jozefínka. Vajíčka letos měli slabší skořápku a nelitaly jako minule, přes celý lom. Vyhrál Číča s Janou oba z Modrého kaňonu, za níma po rozhozu takřka domácí Kačka s Ondrou a třetí Hardy s Dlouhánem ze Šolc Boys. Po soutěžích se hrálo na všech frontách, jak na tlachovišti, tak i u srubu. Zapálení ohně bylo v 19 hodin. Již klasicky camrátka sloužily Edmonsonovy jízdenky. Letoš s příplatkem na rychlík :-D. Bylo milé, jak kamarádi mě začali vyhledávat, jak jsem měl červenou čepici a žádali o lístek. Naštípáno bylo 140 kamarádů a kamarádek. Šerif dal zvláštní cenu kamarádovi Vasilovi za jeho 100% účast. Začal k nám jezdit kolem roku 2010 a nikdy nechyběl na našem ohni. O večerní zábavu se postaral kamarád Kloboučník s Hajným Bobem, kdy mu předával koně a Hajnej pak hrál na svůj flašinet pro tuposluchý. I přes nepřízně počasí nám v sobotu nespadla kapka vody. Velice se mi líbil letošní rok a kamarádům také. Třeba slova Artura mě potěšili "Jediné co mě mrzí, že jsme sem nejezdili už dřív." Děkuji za velikou účast, která byla převážně Jihočeská a ze západu.
20 fotek, 26.8.2017, 42 zobrazení, přidat komentář
Po roce jsem opět zavítal na nejstarší fungující Brněnskou osadu T.O. Netopýr, kde měl vzplanout 76. výroční oheň. Za poslední 2 roky jsem se všiml, že osada prošla jakou si transformací a kamarádi, co sem dříve jezdili, tak již je nevidím a je nás tu vždy kolem 100 kamarádů. Domlouval jsem se s Fredem s Trappers a Prestem, že se na tomto ohni uvidíme, tak jsem se po práci vydal na Netopýry kam jezdím od roku 2006. Čekalo mě přátelké přivítání od osady a zasloužilý šerif Lišák mě seznámil s Jurou Cancákem. Krátce jsme popovídali. Bohužel když jsem dorazil bylo již po soutěžích a placky byly rozdány. Presto se vrátil na trvalo z Anglie do Čech, tak jsme popovídali. panovala na kempu příjemná atmosféra. jako vždy Netopýři předvedli krásný pietní zapálení slavnostního ohně, kde bývalý šerif Lišák zapálil osamocený oheň pro kamarády, co mezi námi nejsou a potom kamarádi zapálili slavnostní oheň. Kamarádi se střídali v hraní písniček. To co mi asi přišlo jako škoda, bylo, že se hrálo pod přístřeškem, kam se nashromáždilo hromudu lidí a u ohně jich byla jen hrstka. Při zapálení nás bylo odhadem kolem 70 kamarádů a kamarádek.
63 fotek, loni v létě, 14 zobrazení, 1 komentář
45 fotek, červenec 2017, 98 zobrazení, přidat komentář
Tento vandr se připravoval déle a Jindra z Milevska mi dal vědět o něm. Takže jsme se domluvili na 20 hodinu, kde jsme měli sraz v Táboře a přejeli na Choustník. Zašli do Staré hospody a tak nějak jsem pátral v paměti zda toho hospodského znám. A opravdu znám protože jsem si říkal tehdy, zda je postižený a nebo je tak nametený. Co se cenní je to, že má pivo skvěle ošetřený a je opravdu moc dobrý. Zde jsem se po 3,5 letech potkal s Filipem. Každopádně jsme byli 4. Já Jindra, Petr a Filip. Po 23 hodině jsme šli na Choustník, kde jsme přelezli vrata a tam jsem s Petrem popijel pivko do 2 do rána. Druhý den ráno jsme si prošli hrad a dali zde pár pivek. Protože bylo opravdu horko a přesun nebyl tak dlouhý, tak jsme dali ještě oběd ve Staré hospodě a poslali pak moučník v pekárně. Musím říci, na to jak cesta nebyla dlouhá ani náročná, tak jsem měl dost. Sluníčko a dusno dalo zabrat. Došli jsme do kiosku pod Kozím hrádkem. Zde to nebylo vůbec marné a nechalo by se zde vydržet. Kiosek nám zavřel kolem 22 hodiny. Naplnil jsem bandasku kluci petky a ještě jsme poseděli. Pak jsme přešli k hrádku, kde jsme opět přelezli plot a šli spát na hrad. Jindra zalehl okamžitě a já s klukama ještě dopijel zbytky. Opět jsem šel spát ve 2 ráno. V 8 ráno jsme odcházeli z hradu, protože se chystala zde mše pod širým nebem a nestáli jsme o nějaký řeči. Tak jsme sedli ke kiosku a dali si snídani. Já pak šel pěšky do Tábora, kde jsem měl auto a vezl jsem Filipa domu. Nakonec jsem vezl všechny kluky, protože by museli přes Tábor, což je unavující, tak jsem je vysadil za Táborem. Filipa jsem odvezl do Milevska. Byl to pěkný víkend na chmelu. Taky jednou za čas nepřijde od věci.
56 fotek, červen 2016 až červen 2017, 99 zobrazení, přidat komentář
Tento vandr by se nechal pojmenovat i vandrem na Hubu. Byl to spontální nápad, udělat vandr, kdy se Anča vrátila z práce ze zahraničí. K tomu nás dělí více jak 200 km vzdálenost, tak Drahanská vrchovina se stala naší Demarkační čárou. I by se tento vandr nechal pojmenovat Trampské Moravské Teritorium, protože v této oblasti se nachází spousty trampských osad. Samotný začátek byl zajímavý. V pátek v 8 ráno jsem vyjížděl vlakem směr Brno, které je rozkopané a taky jsem na to doplatil na Královém Poli, kde jsem se měl dostat do Židenic a žádný vlak tam v tu dobu nejel. I Anča měla problém a prostoje na dráze. Když už jsem se dostal, tak na nádraží chaos, že jsme se dostali do špatného vlaku a vysadil nás až v České Třebové. Štíplístek úplně na pohodu odvětil, tohle se tu teď děje pořád. Z Třebové jsme se pak dostávali na zpět. Jako správní trampové jsme to zmákli bez příplatku. Vystoupili jsme konečně v Blansku s 2 hodinovým zpožděním. Sedli jsme ke Golemovi, kde jsme dali oběd a dali hlavy dohromady. Takže jsme přejeli do Vilémovic a odsud započal náš vandr. U nohou jsme měli chundelatou lišku Yogi, která opravdu uměla rozesmát a mě dostala tím, jak je flegmatická. První zastávka byla na propasti Macocha, kde jsme dali po pivku šli se podívat na průrvu a kráčeli směr Ostrov. Ještě jsme podívali na patro níž. Na to jaké pekelné počasí bylo, tak vítr který zde vál, byl příhodný. Došli jsme do Ostrova, kde jsme dali pauzu u rybníka s koupáním. Bylo to osvěžující. Yogi nám ukázala, že z ní nikdy kapr nebude. Naše poslední zastávka dne byla na Holštějně v Podhradí, kdy jsme si dali výborný speciální pivko a k tomu večeři, kde jsme ochutnali domácí sýry, především Nivu. Opravdu jsme si moc pochutnali. Přišli i trempové z Holštejně z T.O. Rudý orel. Spaní mělo být v blízkosti potlachoviště na chajdě, ale chajda byla obsazená, tak jsme sešli na potlachoviště a zde u ohýnku popili vínko a o půlnoci došlo na spaní. Ranní probuzení bylo nějakým místňákem. Spíš si myslím, že to byl zdejší majitel, který nechtěl otravovat v noci, tak si nás šel zkontrolovat ráno. Uvařili jsme ranní snídani a čaj a vadli se na stezku, obešli jsme jeskyně Holštejna s Hradem plus legendární Hladomornu. Odtud jsme vyšli směr Sloup. Po cestě jsme potkali kyblíkáře, co maluje značky. Aničce jsem říkal, že bych mu s chutí ty kýble napálil na hlavu, protože to značení je kolikrát opravdu zoufalé. Atmosféra vandru byla opravdu skvělá. Jak jsme se cca 2,5 roku neviděli, tak jsme si opravdu s Aničkou měli o čem povídat a srandy bylo dost, protože davala jednu perlu za druhou. Po nekonečné cestě do Sloupu, kde jsme polkli pivko s polévkou jsme se vydali do údolí Luhy. Zde jsme narazili na Svatbu. Ale ženich s nevěstou nikde. Tak jsem Aničce řekl:"Tak do toho praštíme ne?" Svatebčani už zde horlivě se starostou Sloupu čekali. Pokračovali jsme dál. Říčka Luha, byla naprosto suchá a bez vody. Na zdejších loukách je mnoho kempů. My se zatavili u kempu T.O. Trilobit. Kde jsme se dali do řeči s párem trempů, kteří zde dnes nocují a čekají na trempy z Holštejna. Rozloučili jsme se s nima. Poradili nám zkratku a vyrazili tak. Zde jsme putovali asi 4 km neznačenou trasou. Cesta začínala být úmorná, přeci jen jsme měli v tomhle vedru víc jak 18km. Došli jsme na koupaliště v Suchým. Zde jsme si dali koupání a občerstvení. Regenerace sil nám řekla, že se dál už nehneme. Měl jsem v plánu dojít až na Barborku na kemp T.O. Šedý vlci. Ale tich 7 km jsme si už nedali. Za to jsme se dali do bašty tady a pak jsme ještě zašli na něco sladkého z ledovou kávou a to bylo, jak modré z nebe. Naprosto výborné. Koupili jsme si vínko a šli zakempit do lesa na vrch Přibytá. Při svíčkách a petrolejce jsme popíjeli a kecali opět do půlnoci. Byl to opět krásný den za námi. V neděli jsme vstávali v 7 ráno, dali snídani a zdejší kioskář nám dal pivko na cestu. Došli jsme jsme pomalu do Boskovic. Cesta nám celkem utíkala, byla hezky pozkopečku. Hůmor nás neopouštěl, ale únava byla znát. Vlak jsme stihli jen tak tak. Bohužel na loučení bylo jen zlomek času. Rozloučili jsme se ve Skalici nad Svitavou. Opravdu člověk může říct, že jsem za víkendem zamáčkl slzu. Na Královi poli jsem pak ještě potkal v nádražce šerifa T.O.Trilobit, tak jsme prohodili pár slov a doma mi pak kamarádka z T.O. Toulavá srdce sdělila, že byla na té svatbě na které jsme se taky mihli. Takže opravdu i víkend plný shledání. Dlouho budu vzpomínat
37 fotek, 18.6.2017, 105 zobrazení, přidat komentář
O víkendu jsme rozmýšleli, kam vyjedeme. Akcí bylo mnoho. Ale od Šneka jsem dostal zvadlo do ruky, tak jsem zvolil nakonec Daltony. V sobotu jsem byl v práci, tak jsme se sem na potlach k 50. výročí dostali až odpoledne, kdy bylo po soutěžích. Ale bylo o co soutěžit. Opravdu placky byly nádherné a poznal jsem Keňovou práci. Labi připravila kamarádům sladké potěšení ohledně krásného dortu. Potlach se konal na skautské louce u Skaličáku. Kde v nedávné době dělali potlachy T.O. Úplňku. Atmosféra byla poklidná a kolem 18 hodiny se rozezněli na kempu kytary, ukulele a basa. Zapálení proběhlo v 19:30 a shormáždilo se nás zde dle odhadu na 90 kamarádů a kamarádek. Vyhlásili se soutěže a nejstarší kamarád. Kterému bylo 88 let a který se začal učit na harmoniku. Začlo se soutěžit ve zpěvu, kde brácha se umístil na skvělém 3. místě. Moc se nám líbilo, že během soutěží se nežvanilo a opravdu se držela tišina. Taková zodpovědnost se mi líbila. Během večera jsem se dozvěděl a byl pozvaný na příští rok a připravovaný oheň ke 100 výročí Československého trampingu a věřím, že to bude krásná událost, protože o této osadě vím, že pro kamarády dokáží připravit parádní potlach. Večer se mi na Daltonech líbil pro svou klidnou a příjemnou večerní atmosféru.

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter