Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Udělejte si ze svých alb kalendář

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

SLEVA 10 % do 30. 11


reklama

58 fotek, letos v září, 87 zobrazení, 3 komentáře
Toulavá srdce znám dlouhých 11 let a nikdy jsem nebyl na jejich potlachu, jako oni na našem, ale letos se to zlomilo díky poznávní osadnice Anety. Vyrážel jsem směr Moravský kras přímo z práce v pátek, protože hlásili špatné počasí a hrozně nerad stavím do mokra. Z cesty mě nejvíce dostala poslední část a to z Blanska do Sloupu, kde místo dobrý den jsem řekl pane jo! Za volantem byla vskutku pohledná šoférka Natálka. A takovou jízdu jsem ještě nezažil :-D Připadal jsem si, jako by jela s uhlím, než s lidma, ale jako bravurně. Opravdu jsem se pobavil. Ve Sloupu na mě čekala Anet jako spojka a na osadu jsem se dostal tak kolem 21:30. Zde se už hrálo. Známí kamarádi mě vítali, jak zalomením palce, tak ohnivou vodou. Opravdu jsem se příjemně bavil. Anet jsem říkal, u vás na osadě to jde rychle. Za dvě hodinky od příjezdu jsem pociťoval, že zdejší mok na mě má působení. Zakecal jsem se s osadníky i se Šerifem a zjistil jsem, že mají hodně podobné vlastnosti a během soboty jsem vůbec pozoroval, že celkově jsou Toulavá srdce podobným potlachem jako u nás. Skvělá až rodinná atmosféra. Možná to i udělalo to sychravé počasí, které panovalo celou sobotu. A to vždy ukáže kvalitu od kvantity. Že se sem dostaví kamarádi, co mají opravdu zájem o takovouhle akci. Toulavá srdce jsou ryze malířská osada a placky mají opravdu parádní. V soutěžích jsem 2x skončil kousek pod umístěním. Proběhli i dětské soutěže. Osadník Bacil neustále hlásil, že musíme víc chlastat, že to pivo vracet nehodlá :-D Na osadě se hrálo permanentně od 13 hodin a tohle hraní vydrželo do neděle s drobnýma přestávkama. Po mnoha letech jsem i viděl pěknou velkou hranici. Zapálení proběhlo po 19 hodině. Na osadě zahrála Trampská sešlost. Ale ti se po pár hodinách rozprchli, či se nikam ztratili a hráli zde ostatní kamarádi. Spát jsem šel někdy po půlnoci. Ráno mě už čekalo loučení. Sešlo se tu zde kolem 100 kamarádů a kamarádek.
31 fotek, 10.9.2017, 56 zobrazení, přidat komentář
Po 5 letech jsem vyrazil s bráchou do Krušných hor, kde WS měli 25. výročí od založení osady. Vyráželi jsme v sobotu po práci a na kemp jsme se dostali kolem 16 hodiny. Krátce na to skončili soutěže a začalo divadlo, které na WS dělají pravidelně. Přítomní se opravdu bavili. Celkem jsem se sem těšil, že po delší době uvidím kamarády ze severu, ale to se až tolik nestalo. Před 5 lety jsem tu znal třetinu lidí. Dnes jsem jich znal tak 10. Trochu mě to překvapilo. Aspoň jsem poznal, že je dost osad, co neznám. To se blížilo zapalování, kde jeden z osadníků přivolal oheň typickým australským sygnálem (telefonem) jehož jméno neznám, ale mnozí si ho vybaví z filmu Krokodýl Dundee. Po zapálení přišlo na hraní a moc se mi líbilo. To jsem si užíval muziku, ale nevím, proč to neocenili i ostatní kamarádi, kdy nás tu po 22 hodině bylo kolem 30. Každopádně kamarádi vydrželi hrát do 5 do rána. Odhadem se nás zde sešlo kolem 60 kamarádů
103 fotek, letos v září, 280 zobrazení, přidat komentář
Tak a máme tu náš výroční oheň, letos jsme měli nachystané vše s předstihem, ale i tak jsme na osadu přijeli již ve čtvrtek. Já přijel kolem 11 hodiny s kufrem plným sněhu, ale to už tu Miloš se Zdenkou a vnoučaty sekali ještě jednou trávu. Děti měli hroznou radost, že jim strejda Jack přivezl sníh v létě a taky ho část zůstala po osadním kempu. měl jsem připravenou bednu do které jsme jej dali a nechali si vychladit pracovní soudek piva. Navíc nám sníh posloužil jako lednička na potraviny a ohnivou vodu. Byl jsem překvapený, že tento sníh nám vydržel až do neděle. Ještě jsem přivezl latě a začal stavět přístřešky. Čekala se na víkend velká voda. Kolem 17 hodiny přijel Sokol, opět Miloš, Australák a Sendy. Začali jsme vycpaváním hranice a ve 20 hodin již nebylo co dělat. To se za námi přijel podívat ještě Luboš a večer jsme tak trávili v 6 lidech. Už během večera se rozpršelo a déšť tu vydržel neustále až do 21 hodiny. Během toho jsme se vrhli do osadního guláše, který jsem měl ve své režiji a poprvé jsme vyzkoušeli sudmašinu, která se opravdu osvědčila a gulášek byl o 2 hodiny dříve než když jsem ho dělal klasicky na ohni. Jako první přijel krajský šerif Artur se svou rodinou ze Svobodné stezky Tábor. Po něm přijeli kamarádi od Šolc Boys a další. V 18:30 se začínalo v hospodě ve staré škole. Já kemp opouštěl ve 20hodin a kolem 21 hodiny mi volal ještě Vasil, že je na stezce, tak jsem pro něj ještě dojel. Toho večera to nebyl poslední účastník, kolem půlnoci dojel ještě Fileš. Skaláci a Šolc Boys se střídali ve hraní s nima ostatní kamarádi, tančilo se od prvních tónů až do 2 do rána. Od kamaráda Hada z Trapper jsem dostal dárek z jeho pouti po Austrálii, kde mi sehnal klobouk z 1. světový. Za to má u mě veliké díky. Sobota se rozjíždělat pozvolna. Ráno nás tu bylo do 20 lidí a na soutěže bych hádal už kolem 50-60. I děti si zasoutěžili a měli možnost změřit síly. Pro ně bylo připraveno 5 cen. Soutěžilo se jako obvykle Šipky, Hvězdice, Střelba, Luk, ženská soutěž Kachničky a soutěž párová byla klasika a to Vajíčka. Víceboj vyhrál Sendy a za ním byl Karel a Radek. Kachničky vyhrála Ivča, dál Maruška a Jana ze Svobodné stezky. Dětskou soutěž vyhrál Luky a za ním Ondra, Róza, Jaroušek a Jozefínka. Vajíčka letos měli slabší skořápku a nelitaly jako minule, přes celý lom. Vyhrál Číča s Janou oba z Modrého kaňonu, za níma po rozhozu takřka domácí Kačka s Ondrou a třetí Hardy s Dlouhánem ze Šolc Boys. Po soutěžích se hrálo na všech frontách, jak na tlachovišti, tak i u srubu. Zapálení ohně bylo v 19 hodin. Již klasicky camrátka sloužily Edmonsonovy jízdenky. Letoš s příplatkem na rychlík :-D. Bylo milé, jak kamarádi mě začali vyhledávat, jak jsem měl červenou čepici a žádali o lístek. Naštípáno bylo 140 kamarádů a kamarádek. Šerif dal zvláštní cenu kamarádovi Vasilovi za jeho 100% účast. Začal k nám jezdit kolem roku 2010 a nikdy nechyběl na našem ohni. O večerní zábavu se postaral kamarád Kloboučník s Hajným Bobem, kdy mu předával koně a Hajnej pak hrál na svůj flašinet pro tuposluchý. I přes nepřízně počasí nám v sobotu nespadla kapka vody. Velice se mi líbil letošní rok a kamarádům také. Třeba slova Artura mě potěšili "Jediné co mě mrzí, že jsme sem nejezdili už dřív." Děkuji za velikou účast, která byla převážně Jihočeská a ze západu.
20 fotek, 26.8.2017, 33 zobrazení, přidat komentář
Po roce jsem opět zavítal na nejstarší fungující Brněnskou osadu T.O. Netopýr, kde měl vzplanout 76. výroční oheň. Za poslední 2 roky jsem se všiml, že osada prošla jakou si transformací a kamarádi, co sem dříve jezdili, tak již je nevidím a je nás tu vždy kolem 100 kamarádů. Domlouval jsem se s Fredem s Trappers a Prestem, že se na tomto ohni uvidíme, tak jsem se po práci vydal na Netopýry kam jezdím od roku 2006. Čekalo mě přátelké přivítání od osady a zasloužilý šerif Lišák mě seznámil s Jurou Cancákem. Krátce jsme popovídali. Bohužel když jsem dorazil bylo již po soutěžích a placky byly rozdány. Presto se vrátil na trvalo z Anglie do Čech, tak jsme popovídali. panovala na kempu příjemná atmosféra. jako vždy Netopýři předvedli krásný pietní zapálení slavnostního ohně, kde bývalý šerif Lišák zapálil osamocený oheň pro kamarády, co mezi námi nejsou a potom kamarádi zapálili slavnostní oheň. Kamarádi se střídali v hraní písniček. To co mi asi přišlo jako škoda, bylo, že se hrálo pod přístřeškem, kam se nashromáždilo hromudu lidí a u ohně jich byla jen hrstka. Při zapálení nás bylo odhadem kolem 70 kamarádů a kamarádek.
45 fotek, letos v červenci, 92 zobrazení, přidat komentář
Tento vandr se připravoval déle a Jindra z Milevska mi dal vědět o něm. Takže jsme se domluvili na 20 hodinu, kde jsme měli sraz v Táboře a přejeli na Choustník. Zašli do Staré hospody a tak nějak jsem pátral v paměti zda toho hospodského znám. A opravdu znám protože jsem si říkal tehdy, zda je postižený a nebo je tak nametený. Co se cenní je to, že má pivo skvěle ošetřený a je opravdu moc dobrý. Zde jsem se po 3,5 letech potkal s Filipem. Každopádně jsme byli 4. Já Jindra, Petr a Filip. Po 23 hodině jsme šli na Choustník, kde jsme přelezli vrata a tam jsem s Petrem popijel pivko do 2 do rána. Druhý den ráno jsme si prošli hrad a dali zde pár pivek. Protože bylo opravdu horko a přesun nebyl tak dlouhý, tak jsme dali ještě oběd ve Staré hospodě a poslali pak moučník v pekárně. Musím říci, na to jak cesta nebyla dlouhá ani náročná, tak jsem měl dost. Sluníčko a dusno dalo zabrat. Došli jsme do kiosku pod Kozím hrádkem. Zde to nebylo vůbec marné a nechalo by se zde vydržet. Kiosek nám zavřel kolem 22 hodiny. Naplnil jsem bandasku kluci petky a ještě jsme poseděli. Pak jsme přešli k hrádku, kde jsme opět přelezli plot a šli spát na hrad. Jindra zalehl okamžitě a já s klukama ještě dopijel zbytky. Opět jsem šel spát ve 2 ráno. V 8 ráno jsme odcházeli z hradu, protože se chystala zde mše pod širým nebem a nestáli jsme o nějaký řeči. Tak jsme sedli ke kiosku a dali si snídani. Já pak šel pěšky do Tábora, kde jsem měl auto a vezl jsem Filipa domu. Nakonec jsem vezl všechny kluky, protože by museli přes Tábor, což je unavující, tak jsem je vysadil za Táborem. Filipa jsem odvezl do Milevska. Byl to pěkný víkend na chmelu. Taky jednou za čas nepřijde od věci.
56 fotek, červen 2016 až červen 2017, 77 zobrazení, přidat komentář
Tento vandr by se nechal pojmenovat i vandrem na Hubu. Byl to spontální nápad, udělat vandr, kdy se Anča vrátila z práce ze zahraničí. K tomu nás dělí více jak 200 km vzdálenost, tak Drahanská vrchovina se stala naší Demarkační čárou. I by se tento vandr nechal pojmenovat Trampské Moravské Teritorium, protože v této oblasti se nachází spousty trampských osad. Samotný začátek byl zajímavý. V pátek v 8 ráno jsem vyjížděl vlakem směr Brno, které je rozkopané a taky jsem na to doplatil na Královém Poli, kde jsem se měl dostat do Židenic a žádný vlak tam v tu dobu nejel. I Anča měla problém a prostoje na dráze. Když už jsem se dostal, tak na nádraží chaos, že jsme se dostali do špatného vlaku a vysadil nás až v České Třebové. Štíplístek úplně na pohodu odvětil, tohle se tu teď děje pořád. Z Třebové jsme se pak dostávali na zpět. Jako správní trampové jsme to zmákli bez příplatku. Vystoupili jsme konečně v Blansku s 2 hodinovým zpožděním. Sedli jsme ke Golemovi, kde jsme dali oběd a dali hlavy dohromady. Takže jsme přejeli do Vilémovic a odsud započal náš vandr. U nohou jsme měli chundelatou lišku Yogi, která opravdu uměla rozesmát a mě dostala tím, jak je flegmatická. První zastávka byla na propasti Macocha, kde jsme dali po pivku šli se podívat na průrvu a kráčeli směr Ostrov. Ještě jsme podívali na patro níž. Na to jaké pekelné počasí bylo, tak vítr který zde vál, byl příhodný. Došli jsme do Ostrova, kde jsme dali pauzu u rybníka s koupáním. Bylo to osvěžující. Yogi nám ukázala, že z ní nikdy kapr nebude. Naše poslední zastávka dne byla na Holštějně v Podhradí, kdy jsme si dali výborný speciální pivko a k tomu večeři, kde jsme ochutnali domácí sýry, především Nivu. Opravdu jsme si moc pochutnali. Přišli i trempové z Holštejně z T.O. Rudý orel. Spaní mělo být v blízkosti potlachoviště na chajdě, ale chajda byla obsazená, tak jsme sešli na potlachoviště a zde u ohýnku popili vínko a o půlnoci došlo na spaní. Ranní probuzení bylo nějakým místňákem. Spíš si myslím, že to byl zdejší majitel, který nechtěl otravovat v noci, tak si nás šel zkontrolovat ráno. Uvařili jsme ranní snídani a čaj a vadli se na stezku, obešli jsme jeskyně Holštejna s Hradem plus legendární Hladomornu. Odtud jsme vyšli směr Sloup. Po cestě jsme potkali kyblíkáře, co maluje značky. Aničce jsem říkal, že bych mu s chutí ty kýble napálil na hlavu, protože to značení je kolikrát opravdu zoufalé. Atmosféra vandru byla opravdu skvělá. Jak jsme se cca 2,5 roku neviděli, tak jsme si opravdu s Aničkou měli o čem povídat a srandy bylo dost, protože davala jednu perlu za druhou. Po nekonečné cestě do Sloupu, kde jsme polkli pivko s polévkou jsme se vydali do údolí Luhy. Zde jsme narazili na Svatbu. Ale ženich s nevěstou nikde. Tak jsem Aničce řekl:"Tak do toho praštíme ne?" Svatebčani už zde horlivě se starostou Sloupu čekali. Pokračovali jsme dál. Říčka Luha, byla naprosto suchá a bez vody. Na zdejších loukách je mnoho kempů. My se zatavili u kempu T.O. Trilobit. Kde jsme se dali do řeči s párem trempů, kteří zde dnes nocují a čekají na trempy z Holštejna. Rozloučili jsme se s nima. Poradili nám zkratku a vyrazili tak. Zde jsme putovali asi 4 km neznačenou trasou. Cesta začínala být úmorná, přeci jen jsme měli v tomhle vedru víc jak 18km. Došli jsme na koupaliště v Suchým. Zde jsme si dali koupání a občerstvení. Regenerace sil nám řekla, že se dál už nehneme. Měl jsem v plánu dojít až na Barborku na kemp T.O. Šedý vlci. Ale tich 7 km jsme si už nedali. Za to jsme se dali do bašty tady a pak jsme ještě zašli na něco sladkého z ledovou kávou a to bylo, jak modré z nebe. Naprosto výborné. Koupili jsme si vínko a šli zakempit do lesa na vrch Přibytá. Při svíčkách a petrolejce jsme popíjeli a kecali opět do půlnoci. Byl to opět krásný den za námi. V neděli jsme vstávali v 7 ráno, dali snídani a zdejší kioskář nám dal pivko na cestu. Došli jsme jsme pomalu do Boskovic. Cesta nám celkem utíkala, byla hezky pozkopečku. Hůmor nás neopouštěl, ale únava byla znát. Vlak jsme stihli jen tak tak. Bohužel na loučení bylo jen zlomek času. Rozloučili jsme se ve Skalici nad Svitavou. Opravdu člověk může říct, že jsem za víkendem zamáčkl slzu. Na Královi poli jsem pak ještě potkal v nádražce šerifa T.O.Trilobit, tak jsme prohodili pár slov a doma mi pak kamarádka z T.O. Toulavá srdce sdělila, že byla na té svatbě na které jsme se taky mihli. Takže opravdu i víkend plný shledání. Dlouho budu vzpomínat
37 fotek, 18.6.2017, 98 zobrazení, přidat komentář
O víkendu jsme rozmýšleli, kam vyjedeme. Akcí bylo mnoho. Ale od Šneka jsem dostal zvadlo do ruky, tak jsem zvolil nakonec Daltony. V sobotu jsem byl v práci, tak jsme se sem na potlach k 50. výročí dostali až odpoledne, kdy bylo po soutěžích. Ale bylo o co soutěžit. Opravdu placky byly nádherné a poznal jsem Keňovou práci. Labi připravila kamarádům sladké potěšení ohledně krásného dortu. Potlach se konal na skautské louce u Skaličáku. Kde v nedávné době dělali potlachy T.O. Úplňku. Atmosféra byla poklidná a kolem 18 hodiny se rozezněli na kempu kytary, ukulele a basa. Zapálení proběhlo v 19:30 a shormáždilo se nás zde dle odhadu na 90 kamarádů a kamarádek. Vyhlásili se soutěže a nejstarší kamarád. Kterému bylo 88 let a který se začal učit na harmoniku. Začlo se soutěžit ve zpěvu, kde brácha se umístil na skvělém 3. místě. Moc se nám líbilo, že během soutěží se nežvanilo a opravdu se držela tišina. Taková zodpovědnost se mi líbila. Během večera jsem se dozvěděl a byl pozvaný na příští rok a připravovaný oheň ke 100 výročí Československého trampingu a věřím, že to bude krásná událost, protože o této osadě vím, že pro kamarády dokáží připravit parádní potlach. Večer se mi na Daltonech líbil pro svou klidnou a příjemnou večerní atmosféru.
14 fotek, 10.6.2017, 50 zobrazení, přidat komentář
40 fotek, letos v květnu, 84 zobrazení, přidat komentář
Pro mě opět dlouho očekávaný potlach po 4 letech, jsem s osadou měl možnost zavítat do jednoho z trampských teritorií. Jak později osadník Brok vyprávěl, že toto místo je známé svoji historií a nese i svůj latinský název, který ve výslovnosti vyzněl Chlapci žízně, nebo Žízniví chlapci. Což to se o tomto víkendu taky potvrdilo. Letos nás vyrazilo 5 z osady. Já, brácha, Šerif, Miloš a Úhoř. Zastavili jsme se v Zíkovském podhradí v pivovarské hospůdce na oběd a odsud jsme už zavítali na kemp. První koho jsme potkali byla mladá osada Noční mufloni. Nežjsmepostavili přístřešek. Už nás zdravil Šerif Keňa s Brokem a potom následně další osadníci.Už od příchodu bylo vidět, že nás tu bude mnoho. Prý za pátek jich zde bylo na 150 kamarádů a kamarádek. Ve 14 hodin začali soutěže. Podkovy, zatloukání hřebíků, hledání camrátek.Zbytek odpoledne bylo poklidné, tak jsme se s Fredem s Trappers podávali do zdejší hospůdky. Zde jsme popovídali a když jsme se navraceli opět jsme se potkali s Nočními muflony. Ti ukazovali mladým, že trampům se nevyká. :-) Když jsme se navrátili, tak už se tady hrálo a čekalo se na zapálení. Bylo tu opravdu mnoho lidí. Odhadem mezi 200-300 kamarády. Bohužel jsme se nacházeli na malém fleku, tak to bylo trochu moc. Aspoň z mého pohledu, ale každopádně vše v naprosté pohodě a v pořádku. Večerní zpěv byl jsem ve skupinovém zpěvu. Který taky trval několik hodin. Naši osadníci se seznámili s Pájou z Nočních muflonů, která taky maluje a tak jsme se pustili do konverzace, které opravdu trvala celý večer, který jsem si v této společnosti opravdu moc užil. Neděle jako vždy patří loučení. Doufám, že se brzy znovu někde uvidíme.
Focení 1
144 fotek, červen 2012 až květen 2017, 28 zobrazení, přidat komentář
82 fotek, letos v dubnu, 82 zobrazení, 2 komentáře
Na pozvání Freda z T.O. Trappers jsme s bráchou vyrazili na Šumavu. Nejdříve jsem se shledali u Ládínka ve Vodňanech, kde byl Fred a Geronimo s Trappers a Tuky. Odsud jsme zamířili do Ovesné, kde započal náš vandr. Zde jsme se shledali ještě s kamarády Modrý kaňon Trpaslíkem a Pípou a čekal zde i Ziky z Brdských králů. Odsud jsme vyrazili Medvědí stezkou.Počáteční stoupání je opravdu kruté. Mohu říct, že se stoupá půl cesty nepřetržitě. Ale odměna je to krásný. Po cestě je vidět mnoho kamených útvarů. a na konci tohoto dne bylo ještě Jelení jezírko. Došli jsme na Jelení Vrchy kde čekal Frefs Geronimem. Vzápetí přišel i Ládínek se Zikym. Posvačili jsme a usedli v místní trampovně. Na Velikonoční víkend byla zima, že jsem ani chuť na pivo neměl. Po povídání vytáhl Brácha, Trpaslík, Pípa a Tuky hudební nástroje a začlo orchestrování, které končilo až po 1 hodině ranní. Zdejší lidi nás příjemně pohostili. Vstávali jsme v 8 ráno. Čekala nás snídaně králů. Geronimo vezl s sebou gril a Trappers naložili maso, tak se grilovali opravdu pěkný steaky.Vyrážíme směrem na Zátoň. Klesame k Černému kříži podel říčky Hučiny. Cesta je celá zalesněná a na pohodu. U Mrtvého luhu jsme šli směrem na Dobrou přes Vltavský luhy. Při trochu snění si člověk dokáže přemísti o 10 let zpet kdy tu určitě byly pastviny. Tyto pastviny byly obehnány šumavským pohořím, Teplou Vltavou a železnicí. Za Dobrou jsme uhli na Soumarský most. Procházeli březovým hájem. Na Soumarském mostě jsme chvilku poseděli a já si dal polivku. Sem pro nás přijel Trpaslík a odvezl nás 3 km do Zátoně. Zde jsme den zakončili opět u muziky. Opět jsem byl nějaký promrzlý, že jsem volil čaj. Zde se Fred dal do řeči s jedním Hajným, který nás vzal po půlnoci do polesí. Takže jsme na tuhle noc měli spaní 1A Ráno v 7:45 jsme ale už museli být sbalení a nastoupení k odchodu, protože, aby z toho neměl problém. K ránu přišla snídaně. Jelikož byl Ladínek po operaci kolena, tak se volili schůdnější cesty. Tak jsme poznali Šumavu trochu jinak než kdybych tam vyrazil já sám.Tady se od nás odtrhl Trpaslík s Pípou z Modrého kaňonu, kteří chtěli trávit Velikonoční pondělí s rodinou. Přesunuli jsme se do Vola. Zde jsme zalomili palec s Trapslíkem a Pípou a vydali se směr na Blanici a hrad Hus Jsou zde krásné kaskády řeky Blanice. Zde se přehnala krátká přeháňka. Odsud nás čekal už jen Křišťanovický rybník a cesta do Záblatí. Na Soutoku Cikánského potoka a Blanice jsme si rozestavěli bydlení a přemístili se do Záblatí. Zde už jsme byli unavení, tak se ani nehrálo. Taky jsme tu vydrželi jen do 22 hodin. Při odchodu začalo i sněžit. Ráno jsme posnídali a odsud už vyjeli do Vodňan kde jsme nechali auto u Ládínka. bylo to příjemné shledání na Šumavě plné krásné muziky a studeného počasí. Celkem nás na vadr vyrazilo 10 kamarádů.
43 fotek a 1 video, 2.4.2017, 102 zobrazení, přidat komentář
Aprílový víkend začal na Bonanze u Trappers, kteří jsou na druhém břehu Naší řeky zvané Želivka. Za to počasí aprílové nebylo a spíš bych ho řadil k první polovině června. Sem jsme vyraili ve velké skupině šesti osadníků a banjisty Peti, který hraje s osadní kapelou. Přijeli jsme na flek po poledni. To už Freďák zval na soutěže. Klasicky to začalo Kuličkiádou, kde jsme jako osada zazářili a první 4 místa jsme si rozebrali. Tentokrát jsem našemu šerifovi v semifinále vypálil rybník a o šampiona jsem si zahrál s Peťou ve finale. Které opravdu bylo dramatické a kde jsem prohlásil: S takovouhle hrou bychom se do finále nikdy nedostali :-D Malé finále proběhlo mezi naším Šerifem a naším osadníkem Úhořem. Další soutěž byla v petangu. Zde se naší osadě dařilo méně, ale úspěch taktéž byl. Peťa se stal plackožroutem a vyhrál tuto soutěž a Úhoř se též stal plackožroutem a skončil druhý za Péťou a třetí skončil Pavlušák z Kondorů před Míšou. Tím Skalácká bilance skončila 6 placek na kontě. Další soutěž byla dvojboj chůdy a prak ve které nám už došli síly a neumístili se. Pokud se nepletu, tak soutěž zde vyhrál Míša, který v petangu skončil na bramborovém místě. Od našeho příjezdu už bavili svojí parádní muzikou Chlapi od Spolku Pípa. A to Hroch s Michecem. Toto muzicírování končilo až v 6 hodin ráno, takže si každý dokáže představit, že to byl zážitek. Během odpoledne, jsem se šel podívat na druhou louku, kde na Bonanze staví i Šolc Boys a v září by je měla čekat kolaudačka. Zde jsem setrval asi hodinku a pak se přemístil k zapálení jarního ohně a oslavy narozenin Dády. V tom už začala zábava minimálně deseti hudebních těles. Hajnej nechyběl se svých koněm. Trappers si připravili krom piva a Lucifera i další pohoštění ve formě guláše, sekaný, nivy a ševcovského mlsu. Osadnice nabízely kafíčko. Večerní pohoda u ohně jak má být. Měl jsem tak možnost popovídat s kamarády, které jsem neviděl minimálně půl roku. Do pelechu jsem se dostával po půl druhé a mohu říci, že jako vždy osadě Trappers patří velké UMÍ! Sešlo se nás zde odhadem kolem 40 kamarádů a kamarádek z celé republiky.
100 fotek, březen 2013 až březen 2017, 244 zobrazení, přidat komentář
První víkendový březen jsme vyrazili na dlouhodobě naplánovaný vandr, přes Železné hory. Jedná se o vandr který má přibližně 50km. Bohužel to ani nezabránilo tomu, že účast byla slabá. Vyrazili jsme tedy jen ve třech. Já brácha a Bizon z T.S. Kančák. O to víc si cením Bizona, že vyjel s námi, protože mě doma ratolest s horečkou přes 39°C. V pátek ráno jsem vyrazil s Bizonem. Vystoupili jsme v Rostejně. Naším vrcholem dne byla romantická a malebná přehrada Pařížov, která byla 7 km od našeho výsadku. Jelikož jsem čekal zimní počasí v tento termín, tak se spíše konalo počasí v druhé polovině dubna. Nevěřil bych, že v březnu budu chodit s ohrnutými rukávy. Sraz jsme měli s bráchou v Pivnici Seč. Což nás čekal výstup dne a to typický pro Železné hory, který je jeho monumentální masiv. Který mi připomněl stejný, ale vyšší masiv v USA nesoucí název Rocky Moutains (Skalisté hory). Trvalo nám asi hodinu překonat bránu do Železných hor. Odsud to už byl kousek. V Pivnici Seč jsme se seznámili s Paťákem, který obdivoval, co děláme a že on taky chodí, ale po pomníkách z roku 1866. Zde jsem i předal poselství z Havlíčkova Brodu, kde jsem si nechal natankovat dvě pivka do bandasky. Odsud jsme před půlnocí odcházeli na hrad Oheb, kde jsme přespali. Ráno jsme povařili. Já si vyzkoušel novinku, čímž byl tento rošt. Odcházíme v 9 ráno a už v Opustkách potkáváme jednoho chatujícího trempa. Ten nás zve na panáka. Povídáme a následně nám přeje suchou stopu. To už scházíme do Údolí Stříbrné řeky (Chrudimky). I dnes nám přeje počasí. Kraj mi trochu přípomínal tu Naší řeku (Želivku). Po poledni jsme v Horním Bradle a jdeme do pralesa Polom. Na okraji jsme povařili oběd. Je tu moc pěkně. Teď už míříme na Hlubokou a musím říct, že tahle část mě velice oslovila. V Trhové Kamenici jsme byli dříve, tak jsme zde dali pivko. K tomu nám chyběli už jen 2,5 km do Hamerské Krčmy. Výborně nám zde připravili jídlo a pili jsme jejich místní pivko a to Hamerníka a musím říct, že to bylo pitelný. Od 23 hodiny si k nám přisedla servírka a povídali jsme s ní. Chce vyrazit na Svatojakubskou pouť a cestovat po světě. Odcházeli jsme ve 4 ráno. V 8 ráno jsme posnídali a vyšli směr skanzen Veselý Kopec. Je to úchvatné místo. Trochu mi to připomene ty osady kolem Zermattu. Únava se na mě dostávala. Přeci jen delší dobu jsem nešel. Došli jsme do Hlinska a tím uzavřeli naše 49km putování po Železných horách

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter